Den dohasl... Stmívá se... stmívá...
Měsíc se v slzách rozplývá...
Odkud ta hudba náhle v duši,
tak tklivá, snivá, blouznivá?...
Stmívá se... Stmívá tak zvolna,
vůkol mne všechno hudbou zní,
tak bolnou, tak tichou, tak neurčitou,
jak v doteku ruky nervósní...
A duší kráčí divné snění
jak průvod bílých princezen...
Ta hudba, ta hudba, ta čarovná hudba!
Ó, moci prchnout ve sny ven!...
Den dohasl... stmívá se... stmívá...
A duši se tak krásně sní...
Vše kolem mne náhle v píseň se mění,
v tak tichou... bledou... nervósní....