Den dohasl... Stmívá se... stmívá...
Měsíc se v slzách rozplývá...
Odkud ta hudba náhle v duši,
tak tklivá, snivá, blouznivá?...
Stmívá se... stmívá tak zvolna,
vůkol mne všechno hudbou zní,
tak bolnou, tak tichou, tak neurčitou,
jak v doteku ruky nervosní...
A duší kráčí divné snění
jak průvod bílých princezen.
Ta hudba, ta hudba, ta čarovná hudba!
O moci prchnout ve sny ven...
Den dohasl... stmívá se... stmívá.
A duši se tak krásně sní...
Vše kolem mne náhle v píseň se mění,
v tak tichou... bledou... nervosní...