Zapadlo slunce. Vítr ztich.
Sám šel jsem borem, sám a tich.
Sám plný zvláštních vzrušení,
sám šel jsem v hvozdu zeleni.
A ještě v dáli zočil jsem
oblaka rudá západem,
a hory stíny přikryty.
Tak zvláštní měl jsem pocity.
A cítil jsem, jak zality
tím šerem pláčí lesy ty.
Cos chorobného bylo v nich
jak v zakřiknutých prsou mých.
Kam pohled’ jsem, jen večer vlád’,
vzduch voněl sytou vůní mát,
sný, bezbarvý, v noc rozlitý,
by neprobudil lesy ty.