Ve tmavém houští zádumčivých lesů
žlutavé trsy tulipánů pučí,
pěnivá ručej roklí skalní hučí
a krůpějemi třísní květy vřesu.
Stříbrný oblak plove po obzoru,
v korunách stromů zástup ptáků pěje,
ohnivé slunce s nebe sladce hřeje,
metajíc svoje šípy v šero boru.
Na klidném břehu sedí nymfy plavé,
pod šedou skalou dřímá pastýř mladý,
kol něho tančí víly plné vnady,
pějíce písně vášnivé a žhavé.
A v sluji, kterou růže oplétají,
rozmarný Eros líně odpočívá,
vlas přes ramena nedbale mu splývá,
kol hlavy modré vážky oblétají.
U jeho nohou tisíc květin vzkvetlo,
on na nebe a na zemi se dívá,
velikou píseň všehomíra zpívá
a pije chtivě slunce zlaté světlo.