Ve hnědých, těžkých vlasech tvých
šer cítím hvozdů zapadlých,
v nichž víly v modrých závojích
se koupou v tůních měsíčných.
Tvých tváří bledých hebký sníh
zřím vláti v dlouhých šarpijích
do šera hvozdů zapadlých,
těch hnědých, těžkých vlasů tvých.
A z očí tvojich dumavých
svit luny plane do snů mých
z propastí dálek neznámých,
zkad zdá se mi, že v líc mi dých’
šer teskných hvozdů zapadlých.