Byl večer mdlý a snivých vůní plný
a v mracích visel měsíc roven štítu,
na skalní břehy narážely vlny
a třpytily se v zelenavém svitu.
A ve vsi znělo zádumčivé Ave,
na horizontu štíhlé věže čněly,
pod pohořím se tměly hvozdy plavé,
jakoby v siném lesku zkameněly.
A modrý měsíc rozléval se všady,
a jeho světlo kraje zalévalo,
mdlé luhy, hory, zádumčivé sady,
kde zakopané srdce v hrobě spalo.
A když jsem pozdě v noci kráčel nivou,
pod lunou sinou, která v mracích mřela,
já rozpomněl se na svou duši snivou,
jíž zhrdl svět, když na vše zapomněla.