Je zimní večer. Sněhové vločky
padají tiše, tichounce k zemi.
Mlhami občas zasvitne v šero
žlutavý paprsk plynové lampy.
Jdu se svou milou, stuleni k sobě,
zmrzlý sníh vrže pod naší nohou....
cinkot... to saně přelétly kolem....
Nám je tak volně, tak blaze v hrudi,
tisknem se k sobě, tisknem si ruce,
neřeknem slova a víme přec všecko:
Jak máme se rádi, tak nesmírně rádi
v těch bělounkých vločkách, jež lítají vzduchem
jak motýli bílí kvetoucím sadem.