Ó, kraji želaný! Když zjitra vrchů lem
se snoubí v úsměvech a světlech s blankytem,
vzduch mládne nadějí,
směs domků vesnických se skromnou zvonicí,
sad, pole vojtěšky, břeh řeky zářící
se v nebi shlížejí,
vždy cítím v brokát snů jak prší žhavý jas,
mé nivy pestří se, mých rolí zlátne klas
a v srdce vchází mír –
A lačné náruči svět skrovným zdá se být –
Chci láskou vzplanouti a v žehu krve žít
jak země bohatýr!