Letní krajiny! Kdy v dálce vrchů lem
se snoubí v úsměvech a světlech s azurem,
a vzduch pln nadějí,
kontury vesnice se štíhlou zvonicí,
ty sady, aleje, břeh květy bující
se v řece shlížejí,
tu cítím v moje sny, jak prší slunce jas
a kvetou nivy mé a zrá mých polí klas
a voní sklizněmi,
a pro mé objetí svět malým zdá se být,
chci tolik zpívati a tolik, tolik žít,
jak nikdo na zemi.