Já nikde štěstí nenalez,
ač navštívil jsem mnoho měst
a kráčel směry všechněch cest,
já nikde štěstí nenalez.
Ve snivém parku princezen,
u mříže starý ořech stál
a zlatý plod na větvi zrál,
ve snivém parku princezen.
Ten zlatý plod jsem utrhl,
v mých rukou sladce zazvonil,
já zalkal, plod ten zahodil,
plod zlatý, jejž jsem utrhl.
Já zvedl zraky k oblakům
a v mracích nahý měsíc plál,
plod v trávě hnil – já smuten stál
a pozved’ zraky k oblakům.
Přec štěstí jsem se nezřekl,
já kráčel směry všechněch cest,
na každé shléd’ jsem tisíc hvězd,
ach, štěstí jsem se nezřekl.