Obloha něžně se sklání
nad město teskné;
bledá tvář úplňku na ní
snivě se leskne.
V zahradě podzimek jemně
na stezkách vzdychá;
se stráně zalétá ke mně
písnička tichá.
– Luno, jež přicházíš cudná
slíbat chmur vrásky,
nevíš, kde bloudí snu bludná
vidina lásky?