V úpalu slunce stojí chmurné domy,
jež vrhají na dlažbu tmavé stíny;
vzduch tetelí se horkem mdlý a líný,
v zámeckém parku šíří vůni stromy.
Chvílemi kočár zarachotí kdesi...
Křik dětí z dvora... Kolovrátku steny...
Naproti zívá kostel otevřený...
Na okně kanár ve snu zatikne si...
Však večer v tklivém zvonů rozzvučení
kol domy, chrámy, paláce se mění
a netušených tvarů nabývají,
jak by se ze snů těžkých probudily
a středověký dávný život žily,
jenž zaklet v jejich starých zdech se tají.