Vždy ráno o půl osmé jedu do své kanceláře.
A v elektrické tramvaji zřím kupiti se tváře
různorodých pracovníků,
kteří jak stroj spějí k svému povolání;
někteří se cestou chmuří, jiní zase smějí
a ostatní se na účet svých bližních vyrážejí,
ale všichni v taji přemýšlejí,
zda se povede a nebo nepovede
jejich podnikání..
Tak nás pestrá řádka na lavičce jede,
závodíme s auty, které zálusk mají
na ubohé pěší, kteří pospíchají.
Chtivý život zrána městem duje, bouří,
každý chvátá někam chléb si ukrojiti,
aby hlad svůj mohl různě ukojiti.
To je dobrodružně krásná hymna města,
že v něm každému se otevírá cesta
k práci, k lenošení, k nezdarům i zdaru,
k zločinům a zmaru,
že jsme odkázáni jeden na druhého
v barevném tom víru žití přerůzného,
v kterém klíčí nový útvar, nová meta
budoucího světa