Když bledé víly budou kráčet mechy,
když snivé ticho rozprostře se lesem,
když večer bude lkáti mdlými vzdechy,
my půjdem spolu karmínovým vřesem.
Tu dobu z pastvy beránci se vrací,
a purpur slunce v plavém listí zmírá,
zpěv pasaček se v modrém přítmí ztrácí,
a vonná noc svůj kalich rozevírá.
My půjdeme kol zeleného boru,
z kad sladký sen se v teskné duše vkrádá,
my spatříme, jak v dáli na obzoru
svit zlatých hvězd na spící hvozdy padá.
Jak světlušky se snové temnem třpytí.
Vzduch přeplněn je nejsladčími hlasy.
My půjdeme, kde kvete nejvíc kvítí,
a světlo luny protká naše vlasy.