Tak snivě nějak měsíc nad vodou
ve stromů síti, bled jak opál, plane,
svit jeho sněživý se chvěje modrou tmou,
a slzy bílé v květy zbožné kane.
Na cestě k městu slyšet kroků zvuk.
Teď vzdalují se... Vánek z dálky vane
omamný parfum pokosených luk.
Kol vládne léta ticho zadumané.
A stále stmívá se nad krajem víc...
Již nevidět ni cesty v topolech...
V tmách poletuje mušek na tisíc,
a člověk jde jak zmámen v hebkých snech!