Já neviděl už dávno zemi
a zámek můj se rozpadá,
jen vítr bloudí haluzemi
a pavouk sny mé opřadá.
A všechno už se z hlavy ztrácí,
má duše navždy zakleta,
z jihu se vrací moji ptáci,
však moje růže odkvétá.
A sotva že mi vítr zpívá:
„Ach, hajej synku, da da nou...“
Jen Bůh ví, co to křoví skrývá,
a proč mé údy nevstanou.