U stmělé stezky zapadlé
jsou spící růže zarudlé
jak chorou touhou povadlé.
Don Chuan blouzní na lyru
a u sousoší satyrů
šíj svůdná svítí z kašmíru.
Však jeho ústa chladná jsou,
dnes tajnou vášní nevzplanou,
spíš větru pějí píseň svou.
A milenec hrou nudnou zmdlen,
své milence je nevěren
a k hvězdám vzlétá rozesněn.