V aleji staré, zapadlé
jsou všechny astry povadlé
a stříbro luny vychladlé.
A na pěšině pod háji
dva smutné stíny potají
sychravou nocí vzdychají.
Don Juan drnká na lýru,
a v šeru sochy satyrů
prs dobývá se z kašmíru.
Ač struny plné soucitu,
přec dnes už hraje bez citu
a větru zpívá píseň tu.
V aleji staré zapadlé
jsou všechny astry povadlé,
a vůně touhou nasládlé.
A rytíř znaven nudnou hrou,
teď sňal si přílbu s chimerou,
a sní pod lunou vychladlou.