Co platny všechny nepokoje!
Smrt všechno hodí v krosnu svou!
Co platno je, že srdce tvoje
teď chodí s mošnou žebráckou?
Co platno, že ti posléz zbývá
jen v srdci vzdech a v oku žel;
to nelituj, to už tak bývá,
když člověk mnoho vytrpěl.
A růže, které viděl’s kvésti,
a Ženy, které toužil’s mít!
Co člověk musí všechno snésti!
Mlč! V hrobě najdeš věčný klid.