Neplač má dívko, musíš se smáti,
vždyť už jsem dosti vytrpěl hladu.
Oh, vzplanou zase oblaka v slunci,
nejkrasší květy rozkvetou v sadech.
Neplač má dívko, není už třeba.
Všechno se změní.
Co není bude, co bylo zemře.
Ty choré růže jenom je odhoď,
nevábí dnes již žhavé mé srdce.
Osuš své oči, usměj se na mne.
Vždyť nyní přijdou zářiví dnové.
Všechno se změní.
Mračna se ztratí. –
Budeme žíti!