Již bělostný měsíc
svítí jak lampa v aleji ztichlé.
A šero jako sněhové vločky
přilétá k zemi.
Blíž rybníka, v domku
rozkvetlo světlo. Podletí cítím.
Má duše, trpně v samotě bdící,
naslouchej zbožně:
jak pohádka zlatá
myslí by plula v hvězdnatou dálku,
a noc jak vánek mateřsky pěla
ukolébavku.