Uprostřed městského ruchu,
jenž duši znaví,
často se zjeví mi v duchu
obrázek smavý:
Obzory širé s blankytným nebem,
pole, jež voní zrajícím chlebem,
návrší, potok s lukami, lesem,
stráň, která vzkvétá růžovým vřesem,
v údolí kostel, u něho víska...
Venkove, venkove,
jak se mi po tobě stýská.