Večer bílý v stromech šepce,
vánek kvílí v listí měkce –
v tuto chvíli duše má je
v lesku ráje.
Alej voní, stíny její
monotonní řekou spějí;
měsíc dlouhá roucha spouští
v šerá houští.
Nebe světlem bledým svítí
v sadě vzkvetlém; v duši zní ti
táhlé smyčce snivým žalem
v stínu palem.