Vzletu orel uniká v blankyt,
unáší rozkošné děcko,
zahalené v prosvítavý šlojíř.
Dosud není ztracena stopa,
duch můj zří je v oblačné poušti.
S ochozu věže
zvedám paže roztouženě k výši.
Jako povětroň svítí má píseň
vysoce v modru
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.