Tamto, o šedý balvan
opřen velebný stařec,
hledí upřeně na mne..
Božský úsměv se zračí na jeho prorocké tváři.
Tiše, soumračně mručí
moře varovnou píseň.
Tam, kde na strmé břehy
bijí neklidné vlny,
roste žulová skála.
Před ní ztrnule vztyčen
s divoce zcuchaným vlasem
zasněný jinoch.
Rozjímá, myslí..
Tu se zachvěje skála,
její stěny se bortí,
rudě vytryskne oheň;
v jeho výhni se zjeví
sněhová panna,
vztahuje ruce
k vážnému muži..
Ten je ospale klidný,
čelo skloněné k zemi –
stále více se zvolna
rozvírá skála
Dole v hlubině hučí
moře osudnou píseň.