U MOŘE.

Tam, o šedivý balvan opřen veliký stařec a hledí upřeně na mne... a tichý úsměv se zračí

na jeho tváři. A tiše, tiše zpívá moře v mollových akkordech. – – Tam, kde o strmý břeh

naráží hučící moře, zvedá se žulová skála. Před ní stojí, s divokým vlasem,

vážný, ponurý muž. A přemítá..... Tu chvěje se skála a její stěny se lámou

a vyráží ohně, a uprostřed výhně stojí sněhová panna a spíná své bělostné ruce k šedému muži........

Je strnule klidný, hlavu skloněnu k zemi – a stále více se rozvírá skála. – – – – –

A hluboko dole zpívá moře v mollových akkordech.