Vyšli jsme spolu. Slunce
se klonilo k moři!
Noční stíny seběhly s vrchů
a tančily v lesích.
Tam, kde dvorec se zvedal
uprostřed zelených zahrad
a střecha rozpadlé kaple
v sluneční záři,
vyzáblý měsíc stojí
v mystickém hávu,
a sype rozmachem ruky
makové plody.
Mé dumy, sehnuty k zemi,
květ hřbitovní v dírce,
usedly na shnilý pařez
a civěly v prázdno,
a starý, šedivý dudák
hrál cestou jímavou píseň
o bolech lačného mládí
a jara.