Večer jak zákeřný pavouk
sítí svou opředl lada.
Stíny se rozběhly s vrchů,
tančily v boru.
Za vsí, kde dvorec se skrývá
v objetí úsměvných zahrad,
zvonice omšelé kaple
k lesu se dívá,
zasněný úplněk stanul
v mystickém, hvězdnatém hávu,
rozsévá z modrého klína
makové símě.
Vzpomínky, znavené lety,
kalichy mučenek v rukou,
na pařez trouchnivý sedly,
civěly do tmy,
zatím co potulný dudák
cestou hrál dojemnou píseň
o bolech lačného mládí
a jara.