Je večer: Nechoď ze dveří!
Červený měsíc vycházel
nad zádumčivým pohořím.
Je večer příliš nevhodný
pro naši lásku.
Neb slyš: ty tiché výkřiky,
slyš, kterak pláčí v haluzích!
Mně zdá se, že se tetelíš
tak neobvyklou úzkostí,
snad nočním chladem?
Já bál se dneska k tobě jít!
Já tušil něco hrozného!
Z aleje stíny kývají
železnou mříží zahrady
jak by tě zvaly.
Hleď! Proč tak nějak lhostejně,
jak vítr dvéře otevřel,
se zavírá tvůj modrý zrak?
Já dobře vím: to úmrtí
je naší lásky.