Když po půlnoci lampy usínaly
a ženy bděly v ložích, toužíce,
mé myšlenky se cestou domů braly
tmou dobrodružně snící ulice.
Spí náměstí: jdou krokem zahálčivým
a notují si píseň opilou,
mdle, rozespale, altem zádumčivým
jak hýřilové, kteří s toulky jdou.
Však dneska zdáli na kytary lkaly,
když bděly ženy, láskou nyjíce,
mé myšlenky, jež zpět se domů braly
tmou rozteskněnou spící ulice.