Zavři svoje bledé zraky,
jsou tak tklivé, umdlené
čekáním a utrpením,
od slz hořkých zamžené.
Není klidu v mojí duši,
není klidu v hlavě mé,
tůň pode mnou, tůň nade mnou,
vpředu břehy vzdálené.
Jako bludný Hollanďan jsem
věčně štvaný mořem běd,
čekaje na vykoupení
láskou tvojí sedm let.
Sedm dlouhých, trapných roků
v prsou oheň, v hlavě tíž,
věda, že mé vykoupení
svojí smrtí zaplatíš.
Zavři svoje bledé zraky,
jsou tak snivé, znavené
neštěstím a odříkáním,
zklamáním a naříkáním
zkalené.