Žal němý dlaní svých
za zpěvů dumavých
z chrámu se řinoucích
teď spínám do snů svých.
Své srdce tesknící
v kalichu dlaní těch
pozvedám k měsíci,
jenž v bledých oblačnech
jak prostřed lilií
s oltáře nebes plá,
podoben hostii
ve vůni kadidla,
jímž bleskne její zář
na touhy klečící,
kladoucí před oltář
chvil květy slzící.