Vzplál hořem večer; trudný nach
se plížil v osiřelý sad.
Ven z okna v šerých myšlenkách
jsem zmlkle zíral na západ.
Dnů vzpomněl jsem, kdy jiskřící
vzduch jarou ptačí hudbou zněl
v sad mladých snů mých, tisíci
jenž keři růží vonět chtěl.
I bylo mi, jak někdy je,
když smutek žití otráví
a z rány skryté vylije
se osudný proud krvavý.