Skip to content
1877–1955

TRAGEDIE.

Emanuel Lešehrad

Sedím na pohovce ve své jizbě, zalit měsíčným leskem, zahrabán ve svých dumách, jak člověk, jenž mnoho myslí...

Dokořán dvéře: Vstupují muži, špinavé šaty, přes oči vlasy, v ryšavých rukách nesou máry – bledý, černě oděný jinoch

leží na nich –: mrtev... Postavili, odešli; mrtvola posadila se na marách a dívá se strnule na mne...

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
TRAGEDIE. · Emanuel Lešehrad · Poetry Cove