V tom šerém tichu, v kterém slunce zmírá
a ve své krvi tiše zhasíná,
v mé šedé srdce tesknota se vtírá,
v mé srdce choré, které usíná.
A všechny struny pláčí smutnou touhou
a všechny struny pláčem zaznějí,
tou smutnou touhou, nekonečně dlouhou
jak silnice, jež běží alejí.
Je večer tichý, stíny bloudí v poli,
a ve vesnici bledé zvony zní,
a choré srdce naříká a bolí
a žalně kvílí píseň smuteční.