Toť čtvrt je pochmurná, kde ulice se tmějí
jak staré průplavy vždy pozdě za večera,
portály zamlklé a střechy, okna šerá
a staré parky, jež jak mrtvy vyhlížejí.
A pachy minula se linou odevšady
jak z relikviáře, jejž otevřel kdos zticha
po létech za šera, když podzim okny dýchá
a v nitru teskno je a smutny venku sady.
A vše tak milé je a plno krásy tklivé,
ty domy s arkýři a chrámy zádumčivé,
kde světla voskovic se zkomíravě třesou;
a tichem velebným pak, které ukládá se
nad koutem šerým tím, jenž usínati zdá se,
jak minulosti stesk se zvuky zvonů nesou.