To přítmí mdlé... V těch lesích dumavých,
kde všechno, všechno v neurčitu mizí
a nabývá tak tvarů podivných
jak bysi vešel ve svět jiný, cizí.
Jdeš cestou dál... Les v tajemno se halí,
svit luny clonou větví k zemi splývá,
a tobě zdá se, u potoka, vdáli,
že koupající nymfa sobě zpívá.