Den skonal... Sličnou, v purpurovém jase,
tak jsem ji zřel. Pod jilmů haluzemi
s ní chodil jsem, ji objímaje v pase,
až letní noc se snesla tiše k zemi.
To dávno již... Je vlahý večer zase.
Zas sedím tu. Čekám, zda zjeví se mi...
Však ticho kol. Svit luny rozlévá se
tak apaticky cestou alejemi.