Tiše, tak tiše se smráká
v své síňce s okny na stráně
sedím a sním – voní růže
a zdáli zní Anděl sem Páně.
Tiše, tak tiše se smráká,
šer na věže v údolí padá,
v mé hlavě se vzpomínky rojí,
vzpomínky na léta mladá.
Tiše, tak tiše se smráká,
těžká má hlava se sklání,
tolik mi smutno dnes, teskno
tak k pláči, nevím proč ani.
Tiše, tak tiše se smráká,
cos v duši mé stlumeně stená,
co se mnou se zrodilo na svět –
bol hluboký, krutý, bez jména.