Je nebe plno bílých hvězd,
v své síni sedím sám a sám,
já chtěl bych zpívat, chtěl bych kvést,
a zatím do svých dlaní lkám.
Já zatím do svých dlaní lkám,
a mojí hrudí táhne vzdech,
já jedné dívky vzpomínám,
již miloval jsem nejvíc z všech.
Já chtěl bych u ní zase být
a chtěl bych líbat její ret:
Však schladly vášně, schladl cit...
Hej, smrti, zahrej menuet...