Tak životem jdu rozrušen
a sním o kousku klidu jen...
O kousku klidu bez bolu,
bez krutých niter zápolu...
Však klid jak zaklet pod zemí...
Jej nalézti, ach, nelze mi...
A hlava bolí, těžká, mdlá –
což zoufalství již propadla?...
Tak krásný, milý dneska den!...
A přec se cítím rozrušen.
Bez zájmu nějak pro vše kol.
Jak byl bych stvořen jen pro bol.
A pro tu slávu truchlivou
být sám a sám jen s duší svou...