Tak rád bych našel zapomnění,
až večer klesne v duši tich,
v těch krajích modrých, magických,
jež trhlinou zří v moje snění.
Povadlé růže v sněhu leží!
A ustavičně padá sníh!
Co rozvíjí se v rukou mých
ve sklence vody narcis svěží.
Sním! Anděl letí kolem tiše
a v zracích mých se zrcadlí;
mně zdá se teď, že měsíc mdlý
mi otevírá modré říše...