To nebyl sen,
to nebyl klamný, lichý sen,
když uzřel jsem tě v mládí roztoužen,
jak milenec šel milence své vstříc
a zpíval jen.
Můj světe, silný, mocný světe můj,
já v tobě jako poutník našel jsem
svou sílu, odvahu a schopnost tvořivou,
mne okouzlil jsi hloubkou, výšinou,
jsi, světe, láskou mou!
Můj světe, milovaný světe můj,
proč krásou tvou i hrůzou opojen
bych přál si jednou znovu v tobě žít,
zas bolestmi a slastmi tvými jít,
proč chtěl bych třeba za tisíce let
tě opět navštívit?
Můj světe, nesmrtelný světe můj,
to proto, že jsi věčnou láskou mou,
že dals mi poznat Země tajemství
a ukázal mi cestu vesmírnou,
že učinils mne tím, čím vlastně jsem,
tvým, drahý světe, básníkem!