Sny přešly, doby rozmařilé,
jak slunné dny a nudno snít
a doufat v změnu! Jsou to chvíle,
kdy není možno klidným být...
Vím, ještě jakés’ touhy zbyly
tak jako: msta a nenávist,
ty se tu ještě někde skryly
ve tmavém koutě trudných míst.
A sny mé zejí jako sály,
kde všechno křičí, vyčítá,
mne mrzí vše a žízeň pálí,
však číš, ta leží rozbita.
Sny přešly, doby rozmařilé,
jak slunné dny a nudno snít
a doufat v změnu! Jsou to chvíle,
kdy není možno klidným být...