– Na moji duši závoj pad.
Pojď, půjdem’ spolu do zahrad.
Tam v svitu luny rozvíjí
se číše bílých lilijí,
a víly k zvukům kytar mdlých
tancují v dlouhých alejích.
– Hle, vůně plují ze zahrad.
Pojď, půjdem trhat květy mát.
Mdlé víly mizí v tancích svých,
je teskno v dlouhých alejích.
A zámek v lesku večera
se shlíží v hládi jezera.
– Vždyť můžem’ sami tancovat.
Pojď, půjdem spolu do zahrad.
Fontány nocí zpívají.
Je modrý večer nad kraji:
Nech rozkvésti svůj zlatý smích
v begoniích a lilijích.