Byl svátek hvězd a prvosenky kvetly
a průvod serafínů křídlatých
po stupních oblaků jak píseň sestupoval
s výsostí třpytnatých.
Ji viděla jsem pod blankytu bání
za vzácné chvíle očí vznícených,
ji, světici, jak kráčí v zadumání
řadami Blažených.
Ve sněžné řízy něžném rozvlnění
a klidnou jako cudný červánek,
zjev nadpozemský, který mnichu v snění
svítí jak pochyb lék.
Šla libozvučně jako pozdrav jara,
jež zemi vůní květův opíjí
a hlavu schýlenou mi ověnčila
čelenkou z lilií