Kraje v bílém rouše skví se, drahokamy blyští, svítí,
potok jako poblázněný po svahu se ke vsi řítí,
slunce stříbrňáky hází... stromy stromům vyprávějí,
les jak kostel kyne, ptáčci na mši hlučně vyzvánějí.
V trávě kráčím stezkou žitem, písničku si v duchu zpívám,
ke stromkům se vroucně tulím, květy hladím, broučky líbám,
jsem tak blažen, v slunce záři, spokojen a roztoužený,
jak bych probudil se z mrákot na růžových loktech ženy...