Kraje v pestrém rouše skví se, drahokamy blyští, svítí,
ručej jako poblázněná po svahu se ke vsi řítí,
slunce stříbrňáky hází... stromy stromům vyprávějí,
hvozd jak kostel kyne, ptáci na mši hlučně vyzvánějí.
V trávě kráčím stezkou žitem, písničku si v duchu zpívám,
ke stromkům se vroucně tulím, květy hladím, broučky líbám,
jsem tak blažen, v slunce záři, spokojen a roztoužený,
jak bych probudil se z mrákot na růžových ňadrech ženy...