Koruna hvozdu nade mnou.
Listí padá k zemi.
Úplněk svítí temnotou
mezi haluzemi.
O něze letních odpůldnů
slyším zpívat ptáka,
kdy duše chtěla plna snů
vzlétnout nad oblaka.
Teď to cítím... S větve spad’
na hruď list a ihned svad’ –
všude voní svadlý háj.
To byl sen!! Jen tichý kvil
v mojí hrudi ještě zbyl.
V modrém světle tone kraj.