V tmě snící studna mnoho ví;
vše viděla, nic nepoví;
snad nevzpomíná, kdož to ví?
Lži, přísahy a objetí
i vyhrůžky a prokletí;
vždyť musila je slyšeti.
Však v noci světlé, v noci zlé,
zrak vidí v jejím zrcadle
se chmuřit kostry rozpadlé. –
V tmě spící studna mnoho ví;
snad zapomněla, kdož to ví?
Ač viděla, nic nepoví.